říkadla

Prstíková říkanka

 Všechny moje prsty,

schovaly se v hrsti.

Spočítám je hned,

jedna, dva, tři, čtyři, pět.

 

Písnička „Medvěd tančí“

Medvěd tančí, přitom bručí,

medvíďata tančit učí.

Brum, brum brum,

brum, brum, brum,

skáče celý dům.

 

Had leze z díry

Had leze z díry,

vystrkuje kníry.

Bába se ho lekla,

na kolena klekla.

Nic se bábo nelekej,

na kolena neklekej.

Já jsem přece hodný had,

já mám všechny děti rád.

 

Kamarád

Kamarád, kamarád,

je to ten, koho mám rád.

Pomůže mi, poradí,

po vláskách mě pohladí.

 

Dobrý den

Dobrý den, dobrý den,

dneska máme krásný den.

Máme ruce na tleskání

a nožičky na běhání.

Dobrý den, dobrý den,

dneska máme krásný den

a vůbec zlobit nebudem.

 

Rozcvička

Když já se natáhnu,

do stropu dosáhnu.

A když si dřepnu,

země se dotknu.

Když já se zatočím,

celý svět roztočím.

A když si sednu,

ani se nehnu.

  

Medvědí rozcvička

Hou, hou, hou,

medvíďata jdou.

Běží pěkně v poklusu,

běží kolem cirkusu.

Převalí se na koberec,

udělají kotrmelec.

  

Pan učitel

Šel pan učitel,

za ním pan ředitel.

Zaklepal, zazvonil,

utřel boty, už tam byl.

 

Ruce a mýdlo

To jsou prsty, to jsou dlaně,

Mýdlo s vodou patří na ně.

A po mýdle dobré jídlo

a po jídle zase mýdlo.

 

Písnička:

Medvídek školákem

Medvídku náš, copak děláš?

Děti jdou ze školy, ty ještě v posteli,

na nic nedbáš? Na nic nedbáš!

Medvídek vstal, všechno hledal.

Nevěděl kam boty, kabátek, kalhoty,

Včera si dal? Včera si dal!!!

 

Píseň kamarádů

Když jsi kamarád, tak tleskej rukama (tlesk, tlesk) 2x

No a, když jsi mezi kamarády, ukaž svoji dobrou vůli, ukaž ji a tleskej rukama.

…..dále pokračujeme: dupej nohama, louskej prstama, mrkej očima, zakřič si ahoj!

  

Medvídek, pejsek a kočička

   Běží medvěd po poli,

přes ty naše brambory.

Pejsek na něj kouká,

kočka na něj mňouká.

 

Ani štěně, ani kotě nejsou rádi o samotě.
Když si najdou přítele, dovádějí vesele.

Antonín, veze kmín,
veze Káču na trakáču,
posadil jí za komín.

Pepíku, Pepíku,
copak dělá babka?
Sedí doma na peci
a strouhá si jabka.

Bábovičko, poveď se mi.
Jestli se mi nepovedeš do Brandejsa nepojedeš.
Jestli se mi povedeš do Brandejsa pojedeš.

Beruško, beruško,
leť do nebes,
pověz mi, vyjde-li
sluníčko dnes?

Běžela myška okolo bříška. (kroužíme ukazováčkem kolem bříška)
Běžela, běžela, (zrychlujeme kroužení a zmenšujeme kroužky)
šup do pupíčka! (ukazováček zapadne do pupíčka)

Letí z mýdla bublina,
táta mámu objímá.

Lojzík fouká z bublifuku
a kdyby měl delší ruku,

bubliny by chytil všecky,
byly by jich plné necky.

Bumtarata na buben, (bubnujeme prstíky na bříško, stehýnka...)
bumtarata, kdo je ten? (ukážeme na dítě) ... Jiřík!

Bumtarata na buben,
bumtarata, kdo je ten? (ukážeme na sebe, na tátu...) ... maminka! ... tatínek!

Bumtarata na vrata, (tleskáme s dítětem do rytmu)
máme čtyři koťata.
První mňouká, (pošimráme dítě na jedné dlani a zamňoukáme)
druhé přede, (pošimráme dítě na druhé dlani a napodobíme předení kotěte)
třetí hajat nedovede. (pošimráme dítěti jedno chodidlo a zakroutíme hlavou)
A to čtvrté prská, (pošimráme druhé chodidlo a napodobíme prskání kotěte)
ocáskem si mrská. (zahýbáme dítěti palcem u nožičky)

Byl jeden domeček,
v tom domečku stoleček,
na stolečku mistička,
na mističce vodička,
v té vodičce rybička.
Kde je ta ryba?
Kočka ji snědla.
Kde je ta kočka?
V lesy zaběhla.
Kde jsou ty lesy?
Na prach shořely.
Kde je ten prach?
Voda ho vzala.
Kde je ta voda?
Voli ji vypili.
Kde jsou ti voli?
Páni je snědli.
Kde jsou ti páni?
Na hřbitově zakopáni.

 

Byl jednou jeden a ten měl chleba s medem.
Byla jednou jedna a ta mu ho snědla.

Byla jedna babka, 
prodávala jabka, 
za děravý groš, 
prodala jich koš.

Co máme k obědu?
Hrníček od medu.
Co máme k večeři?
Hrneček od peří.

Čistím zoubky řízy - řízy,
ať jsou bílé jako břízy.
Vpravo, vlevo, vpředu, vzadu,
horní a pak dolní řadu.
Ať jsou bílé jako sníh,
ať má každý radost z nich!

Dešťové kapičky, 
dostali nožičky.
Běhaly po plechu, 
dělaly neplechu.

Kocour spal v okapu,
spadly mu tlapu.
Ach, jak ten utíkal,
mňoukal a naříkal.

Dobré ráno milé děti, je nás tady jako smetí.
Budeme si spolu hrát, cvičit zpívat tancovat.

Dobré ráno, dobrý den, tak už tady zase jsem.
Všechno se nám bude dařit, budeme se hodně snažit.

Já jsem malý šikula, žádný bambula. Nohy přinožím, ruce upažím.
Břicho zatáhnu, hlavu vytáhnu, záda narovnám a už se usmívám.

Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, nám se líbí celý svět.
Všichni jsme tu kamarádi, a proto se máme rádi.

Elce pelce do pekelce,
my umíme kotrmelce.
Popředu i pozpátku,
my umíme pohádku.

Přihořívá - a už hoří!
Haste požár vodou z moří!
To je frmol, to je shon,
ještě že je tady slon!

Hastrmane, tatrmane,
dej nám kůži na buben,
budeme Ti bubnovati,
až polezeš z vody ven!

Stojí hastroš v zelí,
roztrhaný celý.
Zajíček mu nese nový
klobouk na neděli.

Hop táto, přes bláto!
Mlč kluku, stříká to!

 

Hopsa, hopsa, hopsasa,
nemá koza ocasa,
má ho jenom drobínek,
co zakryje komínek.

Jedna, dvě, Honza jde,
nese pytel mouky,
máma se raduje,
že bude péct vdolky.

Jedna, dvě, tři, čtyři, pět,
cos to Janku, cos to sněd?
Brambory pečený,
byly málo maštěný.

Kadla, Madla z půdy spadla,
natloukla si koleno o dubové poleno.

Karel, Karel,
do pekla zajel,
na bílem koni,
čert ho tam honí.

Kohoutek kokrhá,
s slepička kdáče,
panímáma do komůrky
pro vajíčko skáče.

Kolo, kolo mlýnský
Za čtyři rýnský,
Kolo se nám polámalo,
Mnoho škody nadělalo,
Udělalo bác!

Meleme, meleme mouku,
v červeném klobouku
co namelem, to prodáme.
My mlynáři nic nedáme.

Kolo, kolo sýra
a v něm samá díra.
Kdo ho vrtal celý den,
provrtá se z kola ven.

Byl jednou jeden kostelíček (prstem kolem obličeje),
v tom kostelíčku oltáříček (pohladit po čele),
dvě svíčičky (jemně se dotknout víček),
dva polštáříčky (pohladit tváře),
klekátko (ohnutým ukazováčkem pohladit pod nosem)
a zvoneček - cililing cililing. (nos)

Kovej, kovej, kováříčku,
okovej mně mou nožičku,
dám ti za ni groš,
jestli Ty ji neokováš, 
Utrhnu Ti nos nos nos!

 

Kutálí se sluníčko
každou hodinu maličko,
ve svém zlatém kočáře
pošimrá tě na tváře.

Leze bába po žebříku,
natahuje elektriku,
nejde to, nejde to,
necháme to na léto.

Leze žába po žebříku, (napodobujeme ručkování - lezení po žebříku)
natahuje elektriku, (ruce - pěstičky - odtahujeme a zpět k sobě)
nejde to, nejde to, (pěstičky povolíme, otáčíme dlaněmi - ne)
necháme to na léto. (několikrát tleskneme)

Leze, leze po železe, (ukazováčkem a prostředníčkem, kráčíme dítěti od dlaně k paži)
nedá pokoj, až tam vleze. (schováme prstíky pod pažičkou dítěte)

Vezmu žlutou tužku, 
namaluju hrušku
a pod hrušku talíř, 
sláva už jsem malíř.

Mám dvě uši k naslouchání
a dvě oči na koukání.
Dvě nožičky na chození
a dvě ruce na mazlení!

Meleme, meleme mouku, (kroužíme rukama)
v červeném klobouku
co namelem, to prodáme.
My mlynáři nic nedáme. (kroužíme zápěstím)

Myšičko myš, pojď ke mě blíž!"
"Nepůjdu kocourku, nebo mě sníš!"

Naše kočka strakatá (ukážeme na palec)
měla čtyři koťata.
Jeden mourek, (ukazováček)
druhé bílé, (prostředníček)
třetí žluté roztomilé (prsteníček)
a to čtvrté strakaté, po mamince okaté. (malíček, můžeme mňouknout)

Obědvala veverka oříšky i jadérka,
na pasece rostla bedla, tu veverka také snědla.

Do tunelu jede vlak
pomaličku, tak a tak
kudy, kudy cestička,
už je venku pěstička! (nebo nožička, když se oblékají kalhoty)

Okurčičko, okurčičko
nechoď k lesu na políčko.
Myška tam má domeček
ukousne ti koneček!

Paci paci pacičky,
táta koupí botičky
a maminka pásek
za myší ocásek.

A babička čepičku
za tu černou slepičku.

A dědeček kabátek
za těch deset prasátek.

A kmotříček kožíšek 
za lískový oříšek.

 

Paci, paci, pacičky,
táta koupil botičky,
a maminka metličku,
na plačtivou holčičku.

 

Pekař peče housky,
uštipuje kousky,
pekařka mu pomáhá,
uštipují oba dva.

 

Pepíku, Pepíku,
copak dělá babka?
"Ona sedí na lavici
a strouhá tam jabka."

 

Všechny svoje prsty, (třepeme prstíkama)
schováme si v hrsti. (uděláme pěstičku)
Spočítáme je hned, (postupně jeden po druhém narovnáváme)
jedna, dvě, tři, čtyři, pět.

 

Pod kopečkem u splávku
ovečky jdou přes lávku.
Přejde jedna, druhá, třetí,
brouček přes palouček letí.

Čtvrtá žene k čelu vánek,
pátá tahá za copánek,
šestá tvoje klíží,
sedmá hlásí sen se blíží.

 

Poveď se mi bábovičko, 
jestli se mi nepovedeš, 
budu na tě žalovati u císaře pána 
a to bude rána.

Kuřátka se klubou,
slepička je ráda
a ta tvoje maminečka
podrbe ti záda.

Počkej, hošíčku, u naší stodoly.
Počkej, hošíčku, u našich vrat.
Já ti tam přinesu červenou růžičku,
já ti tam přinesu karafiát.

To jsou ruce, to jsou dlaně,
mýdlo s vodou patří na ně.

A po mýdle dobré jídlo
a po jídle zase mýdlo.

(Během říkanky procvičujeme prsty, následně mneme dlaně, naznačujeme, že jíme a nakonec opět mneme ruce, jako bychom se myli.)

 

Pozor, žáci prvňáci!
Co teď máme na práci?
Sešit mírně nakloníme
a rovně se posadíme.

A co hlavu? Kam ji dáš?
Hlavu pěkně narovnáš!
Levá, pravá, z rukou stříška,
vejde se tam pampeliška.

Nohy opři do podlahy,
ať máš krásné rovné tahy.
A s lehkostí motýlí,
písmenko je za chvíli.

 

Teď se pěkně posadíme,
sešit správně nakloníme.
Nohy opřem do podlahy,
ať jsou krásné rovné tahy.

Copak ještě uděláme?
Hlavu správně narovnáme.
Než začneme krásně psát,
budeme se usmívat.

 

Padá padá deštíček, na růžový deštníček.
Pod deštníčkem panenka, točí se jí sukénka.

(Během říkanky procvičujeme prsty tak, že se každým jednotlivých prstem, vždy společně u obou rukou - ukazováčky, prostředníčky, prsteníčky a malíčky,  dotýkáme palce stejné ruky - v rytmu: padá - padá - deští - ček, a zpět v rytmu: narů - žový - deštní - ček, následně kroužíme dlaněmi, opět oběma rukama najednou, nejprve na jednu a pak na druhou stranu - opět v rytmu.)

Řízy, řízy na polínka
ať má topit čím maminka.

(Chytneme dítě křížem za ručičky a střídavě taháme - jako pilkou.)

 

To je táta, (ukážeme na palec)
to je máma, (ukazováček)
to je dědek, (prostředníček)
to je bába, (prsteníček)
to je vnouček, malý klouček. (malíček)

Kokoko, kokokodák, kam mám to vajíčko dát?

Táta dlouhý,
máma krátká,
děti jako pimprlátka.

Co zdá, to je sen,
ráno bude bílý den.
Třepy, třepy ručičky,
táta koupil botičky,
aby nožičky běhaly
a ručičky dělaly.

Ten náš Pavel
to je kos,
ztratil boty
chodí bos.

Tluču, tluču mák,
ale nevím jak,
povězte mě panímámo,
jak se tluče mák!

 

V pekle čertík Marbulínek,
na uši vzal sluchátka
a z rádia dozvěděl se,
že svět je jako pohádka.

Vařila myšička kašičku
na zeleném rendlíčku.
Tomu dala, tomu nic,
tomu málo, tomu víc.
A ten malinký frr do komůrečky na homolečky
a tam se napapal.

 

Vařila myšička kašičku,
na zeleným rendlíčku,
přijde dětí, jako smetí,
každýmu dá kousíček,
zbude prázdný rendlíček.

Vařila myšička kašičku
na zeleném rendlíčku.
Tomu dala,
tomu nic,
tomu málo,
tomu víc,
ten plakal,
ten skákal
a ten maličký frr
do komůrečky
na homolečky
a tam se napapal.

Rychlík houká, hučí, hvízdá,
je to přece jiná jízda:
můj dřevěný vláček
leze jako ráček.

Jede vláček kolejáček
po rovině do zatáček.
Š-š š-š š-š, huuu
vláček už je v tunelu.

Vrána letí, nemá děti. (napodobíme rukama let ptáka)
My jich máme jako smetí.
My je máme, neprodáme, (kroutíme hlavou )
protože je rádi máme. (obejmeme dítě, zatočíme se, dáme pusinku apod.)

 

Vrána letí, nemá dětí,
my je máme, neprodáme!

Všechny moje prsty
schovaly se v hrsti.
Spočítám je hned!
Jedna, dva, tři, čtyři, pět.

Čistím zoubky řízy, řízy,
ať jsou bílé jako břízy,
čistím každý zoubek,
ať je jako doubek.

Šel Janeček na kopeček
hnal před sebou pět oveček
a šestýho berana,
se zlatýma rohama.

Šiju boty do roboty,
nemám chleba, ani sejra,
kočka mi to všechno snědla,
udělala kššššc!

Šnečku, šnečku, vystrč růžky,
dám ti krejcar na tvarůžky
a krejcárek na tabáček,
bude z tebe hajdaláček!

Šije šije švec, (napodobujeme šití)
zlámal kopytec,
zlámal kopyto,
odpusťme mu to.

 

čištění zubů

            

pití

 

Čistím, čistím zuby, vyčistím je hned

čistím, čistím zuby, ať je krásný svět.

Čistím, čistím zubyčky naší malé Haničky,

už to bude hned, už to bude za chvilku.

 

Pití, pití, pití

slunce na mě svítí,

pití, pití, pitíčko, vypiju to maličko,

vypiju tu lahvičku, ať mám dobrou kondičku.

 jídlo

Budu hamat dobrotu 

z mamutího chobotu,

hami, hami, ham

to si ještě dám

 nehty 

Jeden malý prstíček ostříháme hned,

druhý malý prstíček ostříháme hned,

ten prostřední prstíček ostříháme hned,

čtvrtý malý prstíček ostříháme hned,

a malinký malíček a mám ruku hned.

 

 

 

ŘÍKANKA NA ČIŠTĚNÍ ZOUBKŮ

 

Čistím zoubky řízy řízy,

ať jsou bílé jako břízy.

V pravo, v levo, v předu, v zadu,

horní a pak dolní řadu.

Ať jsou bílé jako sníh,

ať má každý radost z nich.

 

 

 

 

 

O VELIKÉ  ŘEPĚ

 

Kolem řepy chodí děda

Tahá, vzdychá , anříká

Řepa vytáhnout se nedá, jéje, ta je veliká

Přidala se babaka, vnučka, pejsek, kočka , myš,

Chytili se pevně a teď řepo uvidíš

Za chvilenku byla venku

Děda vpředu myška vzadu, svalili se na hromadu

Myška píská vesele, já mám sílu přátelé,

kočka oči přihnouří, to koukáte kocouři

Pejsek štěká , žádný pes, nedokáže, co já dnes

Vnučka zpívá trala lala

Dědovi jsem pomáhala

Babička je také ráda, protáhla si při tom záda

A u řepy na poli

děda jenom hlaholí

Jak je krásně v našem kraji

 když si všichni pomáhají

 

 

Mycí básnička pro holčičky - zpívá se 

prsíčka a bříško , má malá holčičko, buchtičku - buchtičku

a pak taky záda, protože tě mám ráda, 

nezapomeň zadeček, i když nejsi Radeček

omyju ti nohy, na to máme vlohy a 

podpažďáka, podpažďáka

více už mě ne - lá - ká
 

pusu, nos a za ušima,

ať jsme čistí je nám prima

nezapomeň krčeček

třebas nejsi krteček

 

AŽ JÁ BUDU VELKÁ

 

Leze brouk, leze brouk,

(Lezeme po kolenou)

vítr do něj fouk.

(foukneme)

Brouk spad na záda a kope nohama

( převalíme na záda a klepeme nohama a rukama)

 

 

 

Žába leze po žebříku, (ruce před sebe a jako že lezeme po žebříku)

natahuje elektriku (ruce nad hlavou do upažení,obě najednou)

nejde to, nejde to (jako kdyby se dělalo tak tak všelijak)

necháme to na léto. (tleská se do rytmu)

 

Myška

Běžela myška okolo bříška.

(kroužíme ukazováčkem kolem bříška)

Běžela, běžela,

(zrychlujeme kroužení a zmenšujeme kroužky)

šup do pupíčka!

(ukazováček zapadne do pupíčka)

 

Myšičko

Myšičko,myš,

pojď ke mně blíž!

(díváme se na sebe, máma kýve ukazováčkem směrem k sobě)

Nepůjdu kocourku,

nebo mě sníš.

(kroutíme hlavou "ne ne ne", na slovo "sníš" mě mamka začne lechtat)

 

Protahovací

Posadí se hodná holka, posadí se hodný kluk,

teď si oba pěkně lehnou, leží tiše ani muk.

Na zádíčkách leží holka, na zádíčkách leží kluk,

teď na bříško překulí se, leží tiše ani muk.

Na bobečku sedí holka, na bobečku sedí kluk,

teď na špičky vytáhnou se, zvednou ruce ani muk

 

Kovej,kovej kováříčku

Kovej,kovej kovaříčku

okovej mi mou nožíčku.

Ty mě budeš kovati

já pak budu běhati.

Okovej mi obě

zaplatím já tobě

(dlaní nebo pěstí jako okováváme patu dítěte

na "okovej mi obě" vystřídáme nohy)

 

Dešťové kapičky

Dešťové kapičky, dostaly nožičky, (běháme prsty děťátku po celém tělíčku) 
běhaly po plechu, dělaly neplechu. 
Kocour spal v okapu, plácly mu na tlapu. (ťukneme na nožičku) 
Kocour se polekal, vyskočil a utíkal. (zvedneme děťátko do výšky a pak přitulíme k sobě)

Včela

Letěla včela, bum do čela. (naznačíme prstem let včely a ťukneme miminko dočela) 
Letěli komáři, štíp ho (jí) do tváří. (naznačíme prstem let komára a štípnememiminko do tváří) 
Letěla vosa, bác do nosa. (naznačíme prstem let vosy a lehce bouchneme miminko do nosu) 
Lětěla bouřka, pích do bříška. (naznačíme prstem let bouřky a píchneme miminko do bříška)

Hop hop hop

Miminko držíme v klubíčku, skáčeme z nohy na nohu…potom dupeme…a pak zase skáčeme 

Hop hop hop, hop hop hop, v lese skáče lidoop. 
Dypy dupy po pralese, až se celá země třese. 
Hop hop hop, hop hop hop, ještě že tam není strop.

 

Pampelišky

Pam pam pampelišky v žlutém klobouku, (sedíme, ruce sepnuté do stříšky nadhlavou) 
prý si posedaly u nás na louku. (kýváme se v bocích) 
Nakláněly k sobě žluté hlavinky. (ukláníme se tělem do stran) 
Jsou to malé děti, velké maminky. (ukážeme rukama „malé“ a „velké“)

 

Vrána

Vrána letí,nemá dětí.
(překřižte ruce dlaněmi vzhůru a zaklesněte je do sebe za palce,ostatními prsty pohybujeme)
My jich máme jako smetí.
My je máme, neprodáme,
(odmítavě zakroutíme hlavou)
protože je rádi máme.
(pohoupáme, dáme pusinku, obejmeme)

 

Při oblékání

Do tunelu jede vlak
pomaličku, tak a tak
kudy, kudy cestička,
už je venku pěstička!
(nebo nožička, když se oblékají kalhoty)

 

Bumtarata

Bumtarata máme čtyři koťata.
(plácáme rukama do stehen nebo můžete taky tleskat)
První mňouká,
(máma mě pošimrá na pravé dlani a udělá "mňau")
druhé přede,
(pošimrá mě na levé dlani a napodobí předoucí kočku)
třetí spinkat nedovede.
(pošimrá mě na levé nožce a povzdechne si)
A to čtvrté prská,
(pošimrá mě na pravé nožce a zaprská)
ocáskem si mrská.
(hýbe mi pravým palečkem a smějeme se)

 

 

Ručičky

Každá ručka má prstíčky,
sevřeme je do pěstičky.
Bum, bum, na vrátka
to je pěkná pohádka.

Ručičky si spolu hrají,
plno práce nadělají,
bum, bum, na vrátka.....

Dvě nožičky taky máme,
pěkně s nimi zadupáme,
dup, dup, za vrátky
to je konec pohádky.

 

Šašek

Když se tahá za šňůru,
šašek skáče nahoru.
Rozhazuje rukama,
vykopává nohama,
takhle jede na koni,
nakonec se ukloní.

 

 

Na výlet

Na výlet my jdeme spolu,
do kopce a z kopce dolů.
(začínáme v podřepu, přešlapujeme na místě a při tom se zvedáme do stoje "do kopce"a opačně "z kopce")
Utíkáme z kopce klusem,
jak když jedem autobusem.
Utíkáme, utíkáme, na nikoho nečekáme.
(děti se rozběhnou po místnosti)
Z výletu už nemůžeme, nožičkám my pomůžeme.
Jeden krok a druhý krok, takhle půjdem domů rok.
(předkloníme se, chytíme nohy za kotníky a takto chodíme po místnosti)

  

Loďka 

Ráz dva, ráz dva, rázuj vesly,
abychom se k cíli nesli.
Opři vesla o vodu v olympijském závodu.
Ráz dva, ráz dva, prožeň vodu,
poplujeme proti proudu,
ten kdo první přistane, věnec buřtů dostane.

  

Procházka s pejskem

Jdeme, jdeme na procházku,

máme pejska na provázku,

pejsku zvedej nožičku a překračuj loužičku

(vedeme dítě vedle sebe za ruku a dítě velkými kroky překračuje "loužičku")

Jdeme, jdeme na procházku,

máme pejska na provázku,

pejsku pěkně zaštěkej, do domečku utíkej!

(vedeme dítě za ruku a ono štěká,na "do domečku" se zastavíme rozkročíme.

nohy a dítě po čtyřech podleze)

 

Závin

Takový, takový, bude závin makový,
hami, hami, hami, od té naší mámy.
(dítě si lehne na záda a maminka jako "hněte těsto")
Vyválíme, naplníme, upečeme, nakrájíme a pak sníme.
(pohyby naznačujeme popsané úkony,
"vyválíme" - jako jezdíme válečkem po bříšku,
"naplníme" - ťukáme rukama na bříško,
"upečeme" - přitiskneme ústa na bříško a foukáme teplý vzduch...)

 

 

Sedneme si na koníčka

Sedneme si na koníčka,
pojedeme do lesíčka,
pojedeme do polí,
(sedneme si na zem, nohy natáhneme,dítě posadíme čelem k sobě,v rytmu říkanky dítě pohupujeme)
bác a nic nás nebolí.
(dítě svalíme na záda, leží na našich nohou)

 

 

Hopsa hejsa

Hopsa hejsa, hopsa hejsa, pojedeme do Brandejsa.
Hopsasá, hopsasá, Hanička se natřásá,
přes potoky, přes hory, přes kameny, přes doly, hups!
(sedneme si na zem, dítě posadíme na natažené nohy čelem k sobě,
na "hopsasá" nohama poskočíme dítětem, "přes potoky..."
hopsáme ještě trochu víc, na "hups" dítě zvedneme a přitáhneme do náruče)

 

Když já se natáhnu

Když já se natáhnu, vysoko dosáhnu,
když já se natáhnu veliký jsem.
Když já se přikrčím, hned zase vyskočím,
když já se přikrčím, udělám hop!
Když já se zatočím, celý svět roztočím,
když já se zatočím, roztočím svět.
(říkanku doplníme uvedenými pohyby)

 

Pasu koníčky

Pasu, pasu koníčky, střídám při tom nožičky,
nejdřív jedna potom druhá, zacvičte si se mnou oba,
Jedna druhá nožička a už dělám koníčka.
Nejdřív jedna potom druhá, zacvičte si se mnou oba.

 

Skáče žába

Skáče, skáče žabička, okolo malého rybníčka,

(děti skákají jako žabičky okolo pomyslného rybníka, vytvořeného z lana)
rozhlíží se kolem sebe, kde je asi modré nebe?

(děti se rozhlíží okolo a pak ukáží prstem na nebe)
nebe není pro žabičky, ty radši skočí do vodičky!

(děti skočí žabím skokem do “rybníka”)

 

Jarní říkanky

 

Jarní říkanky

Zimní říkanky

Zimní říkanky

Podzimní říkanky

 

 

Říkanky s ukazováním

 

 

Říkanky

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Uvítací říkadla

Dobrý den, krásný den,

kéž je sluncem prozářen, přejem všem.

 

Dobré ráno, dobré ráno, dobrý den, dobrý den.

Ať nám slunce září, ze všech našich tváří celý den, celý den.

 

Máme malé ručičky, umí dělat pacičky.

Paci paci pacičky, máme malé ručičky.

Jedná mává, druhá hladí, obě spolu kamarádí.

Když se spolu setkáváme, tak si ruce podáváme.

Velkou náruč uděláme, pro děti, co tady máme.

 

Běželi lidičky na kopeček,

každý chtěl zazvonit na zvoneček.

Cink cink cinky link,

bim bam ringo ding.

Milé děti, zdravím Vás,

dneska máme čtvrtek zas.

 

Slunce dneska přišlo k nám,

my jsme jeho zlatý chrám.

Zlatou kolíbkou budeme sluníčku,

jen a jen v dobrém srdíčku.

Kdo má v srdci sluníčko,

má na tváři úsměv a červené jablíčko.

Děti a maminky dobré ráníčko!

 

Ruce mé a ruce tvé,

každý máme ruce dvě.

Jedna dává, druhá přijme,

od srdce a s láskou.

(spojení rukou do kruhu)

 

Taťka mi dal trumpetu, troubím na ní tututu,

slyšte všichni já jsem tu.

 

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 

Říkadla na rozloučenou

Bim bam bom, pojďte děti dom.

Bim bam bom, pojďte děti dom.

Máma vaří máčku, pojďte na lízačku.

Bim bam bom, pojďte děti dom.

 

Stavím stavím věž, po schodech tam běž.

A v té věži visí zvonec, až zazvoní, bude konec.

 

Byl jednou jeden domeček, v tom domečku stoleček.

Na stolečku mistička, v té mističce vodička

a v té vodičce rybička.

Kde je ta rybička? Uplavala.

A kde je ta vodička? Sluníčko jí vypilo.

A kde je ten domeček?

Na prach shořel, zbyl jenom zvoneček,

my na něj zazvoníme a pohádku ukončíme.

 

Potkaly se dvě babičky, pozdravily se,

obejmuly se a pak si dlouho povídaly.

A o čempak si povídaly?

O červeném jablíčku,

o proutěném košíčku.

O holoubcích, kteří v hejně

poletují pořád stejně.

A pak si otevřely okénko,

do okénka kuk a už ani muk!

 

Dobrý den, dobrý den,

to je ale krásný den,

dobrý den, dobrý den,

na shledanou za týden.

 

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 

Jarní říkadla

Krákorala černá vrána, krákorala na havrana,

milý strýčku havrane, kdy už jaro nastane?

Ťukám ťukám zobákem, abych probudila zem.

Ťukám ťukám do sněhu, bez jídla a noclehu.

Ťukej ťukej, milá vráno, jaro přijde možná ráno.

 

Roztál sníh a země voní, vsaďme malý strůmek do ní.

Dejte pozor na kořeny, kůlem bude připevněný.

Až vyroste z malička, dá nám sladká jablíčka.

 

Haló, haló, voláme tě jaro,

voláme tě sluníčko,

zahřej nám tváře maličko,

haló, haló, voláme tě sluníčko,

zahřívej nám i zrníčko, haló, haló.

 

Sluníčko už svítí jarně, sněhulák se brání marně.

Je s ním konec, marná sláva, pod bříškem ho lechtá tráva.

 

V teplém vzduchu nevěř věř, protáhl se starý keř.

Zatřepetal větvičkami, vítáme vás staří známí.

Honem, honem poupata, slunce už je ze zlata.

 

Ťuky, ťuky, ťukalo, ze skořápky volalo!

Ťuky, ťuky ve vajíčku, nemám místo pro hlavičku,

Ťuky, ťuky, ťuk a najednou puk!

Vejce puklo, na svět juklo kuřátko.

 

Byla zima mezi náma, ale už je za horama.

Huš, huš, huš, zimo už se ztrať,

zemi sílu vrať.

Ťuk, ťuk, ťuk,

Země Matičko, chovej zrníčko.

Vstaň, vstaň, vstaň.

Slunce prosím hřej, zemi sílu dej.

I nám, nám, nám.

 

Přišlo jaro do vsi, kde jsi zimo, kde jsi?

Byla zima mezi náma a teď už je za horama,

hu, hu, hu, jaro už je tu.

 

Z malinkého semínka, které v zimě spí,

roste, roste rostlinka, když se probudí.

Protáhne se, protřepá, vykukuje do světa.

Povystrčí hlavičku, leze z hlíny ven.

Ukáže se sluníčku: „Přeji dobrý den!“

 

Pod kamenem v temné zemi, vstávej, vstávej kořínku.

Po žebříčku za sluníčkem roste každou chvilinku.

Na zemi už rozhlíží se, jak se třpytí jarní svět.

S velkou chutí ke sluníčku po lístečcích může spět.

Když dovolí Matka Země, tak barevně může kvést.

Že to všude jarem voní, je pro lidi dobrá zvěst.

 

Ševelí, ševelí tráva, semínko už vstává.

Jeden druhý lísteček, na stráni vyrostl stromeček.

 

Semínko malé v zemi spí,

vtom sluníčko ho probudí.

Semínko pomalu zvedá hlavu,

vystrčí lístečky na boží slávu.

Kořínky v zemi, stonek jak niť,

nahoře kvítek - sluníčko sviť.

Rostu a rostu, až rostlinka jsem,

celý svět zkrásní, když na zemi jsem.

 

Co se stalo v trávě? Brouček narodil se právě.

A jak roste, usmyslí si, že do nebe zaletí si.

Letí výš a výš a ještě, srazila ho kapka deště.

 

Byla jedna kukla a ta kukla pukla.

Vyletěl z ní v jarní svět motýl krásný jako květ.

Potkala ho včelička, udivená celičká:

Copak ty jsi za stvoření, vždyť jsi jako kytička?

Motýlek jí ale řek´: což některá z kytiček lítá, lítá,

jen se kmitá, já jsem přece motýlek.

 

Běžel zajíc kolem plotu, roztrhl si novou botu.

Liška mu ji zašívala, veverka se posmívala.

„Co se máš co posmívati, když já umím zašívati?“

 

Volám tě sluníčko, vyjdi aspoň maličko,

vyjdi z mraků ven, zahřej chladnou zem.

Volám tě nahoru, vyhoupni se nad horu,

na svůj modrý trůn, zahřej les i tůň.

 

Vyjdi, vyjdi sluníčko na makové zrníčko,

nevyjdeš-li, vyjdu já, zatočím se dokola.

Vyjdi, vyjdi ráno, přivítáme jaro.

 

Semínko, dobrý den!

Jakýs mělo v noci sen?

Zdálo se mi o sluníčku,

jak mě volá ven.

 

Šušky šušky u hrušky,

šuškají si berušky.

O čem si tam šuškají?

Co taková muška jí.

O čem ještě? Kolik chroust

ke svačině slupne soust.

Když je někdo vyruší,

letí šuškat k moruši.

 

Slepičko, kokodák, snes ještě vajíčko, než zajde sluníčko.

Slepičko, kokodák, nekdákej jenom tak!

 

Běžel tudy zajíček, houpy houpy,

nesl pytel žemliček, houpy houpy.

Počkej na mě zajíčku, houpy houpy,

dej mi jednu žemličku, houpy houpy.

Běžel zajíc na kopec, houpy houpy,

udělal kotrmelec, houpy houpy.

Zajíč běží po poli, houpy houpy,

žemličky se kutálí, houpy houpy.

 

Pam pam pampelišky v žlutém kloboučku,

prý si posedaly ráno na loučku.

Nakláněly k sobě zlaté hlavinky,

jsou to malé děti, velké maminky.

Cink cink cinkylinky modré zvonky zas,

k písni konvalinky přidaly svůj hlas.

Chceme s nimi zpívat v jitru zářivém,

Pán Bůh stvořil lidi, nebesa i zem.

 

Vozilo se na jaře, tralalalala,

slunce v zlatém kočáře, tralalalala.

Trala, trala, tralalalala

Kampak jedeš sluníčko?

Za tři hory Ančičko.

Přivezu ti zlatý klíč.

Jmenuje se petrklíč.

 

Vrby se nám zelenají, na dvě strany prokvétají.

Radujme se, veselme se.

Žežulička v háji zpívá, sedmihlávek se ozývá.

Radujme se, veselme se.

Byla zima mezi náma, ale už je za horama.

Radujme se, veselme se

 

Zlatá brána otevřená, zlatým klíčem odemčená.

Kdo do ní vejde, tomu hlava sejde.

Ať je to ten nebo ten, praštíme ho koštětem.

 

Sil Petr proso i pšeničku,

našli jsme my tam křepeličku.

Křepeličku máme,

křepela nemáme.

Málo nás, málo nás,

pojď Haničko mezi nás.

 

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 

 

Letní říkadla

V máji pobíhají zajíčkové v háji,

celý den by chtěli pást se na jeteli.

 

Na obloze slunce hřeje, jako maminka se směje.

Slunce na obloze svítí, dole dětí jako kvítí.

 

Pampeliška maminka létavého semínka.

A to když se v zemi chytí, vyroste z něj nové kvítí.

 

Leze leze mraveneček, zastaví ho mez.

Kdyby jen byl trochu větší, byl by za ní vlez.

Ale on je cinky linky mraveneček malinký.

A tak leze nazpátek, odhazuje kabátek.

 

Šla veverka na jahody, utíkala kolem vody,

Jahody se rozsypaly, do studánky napadaly.

Běž, panenko, běž, veverušku těš!

 

Sbíráme jahody, slaďoučké jahody,

potom tě maminko, pozveme na hody!

Sbíráme jahody, červené jahody,

potom si ručičky umyjem’ u vody.

 

Kdepak spíš motýlku? Zastav se na chvilku.

Na listu, na trávě. Najdu si květ, sednu si,

zívnu si a už spím hned.

 

Lítá motýl za motýlem od neděle do pátku,

lítá motýl za motýlem každý v jiném kabátku.

Na květ usedne, křídly třepetá,

když se napije, letí do světa.

Lítá motýl za motýlem, každý v jiném kabátku,

lítá motýl za motýlem, přes tu naši zahrádku.

 

Včelka lítá sem a tam, od fialek k růžičkám,

od růžiček v lípy květ, všude sbírá sladký med.

 

Na ruku když včelka sedne, psst!

Ať se vám nehne ani prst.

Sama pozná hned, že to není květ.

Možná, že se přiletěla jen ukázat.

Já jsem včela!

 

Letí, letí včelka, asi takhle velká,

zdraví každou květinku, načechrá si sukýnku.

Letí, letí včelka malá, sedá z květu na květ.

Stejně jako loni zjara usmívá se na svět.

 

Rostu, rostu, čistá, jasná já, panenka tráva.

Přijď, sluníčko, ať jsem šťastná,

přijď deštíčku, ať jsem zdráva,

já, panenka tráva.

Bolí-li co tvou hlavičku, slož ji na mne, na travičku.

Bolí-li tě hlava, já se k tobě pěkně skloním,

ucítíš, jak libě voním, já, panenka tráva.

 

Co je slyšet v lese? Ticho, ticho nejtišší.

Tolik ticha, že ho člověk málem neslyší.

 

Není ti smutno potůčku v hlubokém lese?

Ne, ani trošičku!

Ptáci a zvířátka dřív než se napijí

dají mi hubičku.

 

Oči, co děláte? Díváme se na srnečka.

Uši, co děláte? Posloucháme cvrkot cvrčka.

Puso a co ty? Chutnám lesní dobroty.

 

Červen ten se má!

Na zádech i na bříšku se opéká.

Z malin si dělá koláčky,

z kamenů v řece klouzačky.

Aby měl slunce ještě více,

rozsvítil slunečnice.

 

Pletla v kytku rozmarýnku, devatero divý květ.

Házela ji po voděnce, házela ji po voděnce,

aby plula v širý svět.

Po voděnce nehluboké, která teče v tu stranu.

Pověz ty mně, má panenko, pověz ty mně má panenko,

zdali já tě dostanu.

 

Hřej sluníčko hřej, hory doly krej,

povyskoč si výše, na té naší střeše, kolo udělej.

 

Vyjdi, vyjdi sluníčko, na to naše políčko.

Vyjdi, vyjdi sluníčko, dám ti zlaté jablíčko.

Vyjdi na ten kopeček, uvidíš pár oveček.

A šestého berana, se zlatýma rohama.

 

Pásla ovečky v zeleném háječku,

pásla ovečky v černém lese.

Já na ní dupy dupy dup,

ona zas cupy cupy cup.

Houfem ovečky seberte se všecky,

houfem ovečky seberte se.

 

Had leze z díry, vystrkuje kníry,

bába se ho lekla, na kolena klekla.

Nic se bábo nelekej, na kolena neklekej.

Já jsem přece hodný had, já mám všechny lidi rád.

 

Zajíček v své jamce sedí sám, sedí sám.

Ubožáčku co je ti, že nemůžeš skákati?

Chutě skoč, chutě skoč a vyskoč!

 

Uvijeme věneček ze všech našich kytiček,

zapleteme do věnečku kvítek, lístek i větvičku.

Jaké jméno máš? (jméno kytičky)

Tak pojď mezi nás!

(Děti s maminkami sedí, dospělý chodí okolo. Koho pohladí, řekne jméno kytičky a připojí se na konec. Nakonec se v kruhu zazpívá:)

Neboj se, neboj se už nepřijde mráz!

 

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 

Podzimní říkadla

Foukej, foukej větříčku, shoď mi jednu hruštičku.

Shoď mi jednu nebo dvě, budou dobré obě dvě.

 

Česat jablka to je snadné,

jedno chytíš, druhé spadne.

Udělá bum do trávy anebo bác do hlavy.

Po trávě se koulí, na hlavě máš bouli.

 

Třesu, třesu stromem, za tím naším domem.

Třesu, třesu švestky, spadněte mi všecky.

Ta první je na koláček, na kulatý tvaroháček.

Ta druhá je do knedlíku, dáme si jí do rendlíku.

A ta třetí k tomu, tu si nesu domů.

 

Když vejdeme za vrátka, čeká na nás zahrádka.

Volají stromy ze zahrady: „Pospěšte si, my jsme tady,

máme zralá jablíčka, těžká naše větvička.“

Vylezeme po žebříčku, natrháme do košíčku.

 

Kutálí se ze dvora takhle velká brambora.

Neviděla, neslyšela, že na ní padá závora.

Kam koukáš ty závoro? Na tebe ty bramboro!

Kdyby tudy projel vlak, byl by z tebe bramborák.

 

Dva pavoučci lezli vzhůru, spřádali si síť.

Spustili se na zem dolů, honem si je chyť.

 

Padá listí zlaté rudé, je ho plná zahrada.

A co potom padat bude, až to listí opadá?

Potom bude padat sníh, co ho bude ve větvích.

Co ho bude všude, všude, jen to slunce bude rudé.

 

Řežu dříví na polínka, ať má čím topit maminka.

Řežu, řežu polena, až mě bolí ramena.

Řežu, řežu, řízy, řízy, až mě z toho bolí v kříži.

Řežu, řežu, nemám dost, řežu mámě pro radost.

 

Kominíček šel na půdu, aby komín vymetal - vymeteme…

Kominíček šel zas dolů, aby koště vytřepal - vytřepeme…

 

Končí léto, podzim je tu, chystají se ptáci k letu.

Leťte ptáčci leťte, na jaře se vraťte.

 

List za listem létá lehce,

vlaštovička zimu nechce.

Poletí přes velkou louži,

po teple a slunci touží.

 

Leze ježek, leze v lese, náklad ani neunese.

Do listí se zahrabal, stočil se a spal a spal.

 

Hruška na zem padala, ježečkovi na záda.

Ježeček se zlobil hned, za to celou hrušku sněd.

 

Fouká vítr, ševelí, hříbek spinká na mechu.

Šustí listí barevné, zajícovi v pelechu.

 

Malé bílé prsty, co nám nesou v hrsti?

Rozevři je maličko – nic v nich není? Jablíčko.

 

Jsou mlynáři chlapi, chlapi, když jim mlýny klapy, klapy.

Jsou mlynáři chlapi, chlapi, když jim mlýny jdou.

Když jim mlýny nechtěj klapat, začnou jako želvy plakat.

Jsou mlynáři chlapi, chlapi, když jim mlýny jdou.

 

Listopad, listopad, lísteček mi na dlaň spad’.

Zlatý lístek z javora, zima už jde do dvora.

Listopad, listopad, vítr fouká do zahrad.

Padá listí z jabloní, Martin jede na koni.

 

Foukej větříčku do větrníčku,

zafoukej shora, zdola,

rozhoupej mlýnská kola,

foukej větříčku do větrníčku.

 

Moje malé světélko, chci aby svítilo.

Moje malé světélko, chci aby svítilo.

Svítilo, svítilo, svítilo.

Taky u mě v srdíčko, chci aby svítilo.

Taky u mě v srdíčko, chci aby svítilo.

Svítilo, svítilo, svítilo.

 

Vlaštovičko leť, už je na tě čas.

Listí žloutne, poletuje, po strništích vítr duje, bude brzo mráz.

Až napadne sníh, kolem našich vrat.

Bude foukat meluzína a my sedět u komína, budem’ vzpomínat.

 

Už ty pilky dořezaly, už ty mlýnky domlely.

Už sedláci domlátili, mají prázdné stodoly.

Jura jenom poskakuje, Hanka se zas jen točí.

Muzikanti podřimují, hrom ať do nich uhodí.

 

Tluču tluču mák, ale nevím jak,

povězte mi panímámo, jak se tluče mák?

Takhle takhle tak, tak se tluče mák,

až ten máček dotlučeme, do kola se zatočíme.

Takhle takhle tak, tak se tluče mák.

 

Čížečku čížku, ptáčku maličký, pověz mi čížku jak sejou mák?

Aj tak tak, sejou mák, aj tak tak, sejou mák,

aj tak tak sejou mák, tak sejou mák…

(jak roste mák, jak kvete mák, jak lámou mák, jak jedí mák…)

 

Ježek dupe po zahradě: dupy dupy dup.

Za ním cupe ježčí mládě: cupy, cupy, cup.

Jejich hodná ježčí máma stojí na zahradě sama.

Zasměje se rozevlátá, bude dupat jako táta.

 

Hřej sluníčko ještě chvíli, zahrajem’ si na motýly.

Na bělásky, na babočky, než tu místo nich

budou létat bílé vločky, vločky, sníh a sníh.

 

Větře větře, vrať mi draka, slyším, jak tam havran kráká,

už je pozdě Františku, pustil se s ním do křížku.

 

V svárovským mlejně, drn drn drn, melou tam stejně, drn drn drn,

namelou mouky, drn drn drn, čtyři klobouky, drn drn drn,

napečou placek, drn drn drn, čtyřiadvacet, drn drn drn.

 

Čekala jsem kolik let, houpy hou,

než jsem měla první květ, houpy hou,

malé jablíčko teď mám, kéž je šťastně vychovám.

 

Slunce líbá jablíčka, na tváři i na líčka,

když jsou pěkně červená, chtějí hned být snědená.

 

Jablko, loupej se mi,

jadýrka dáme zemi,

stopku trávě, vůni větříčku,

zubům slupky, maso jazýčku.

 

Cinkylinky, cinkylinky, zvoní šípky, jeřabinky.

Vyzvánějí kraji, že už červenají.

 

Veverka čiperka sedí v rudém kožíšku,

ráda jí jadérka z ořechů a z oříšků.

Skoč, veverko, skoč, s námi se tu toč.

 

Jablíčko se skutálelo, vůbec nic ho nebolelo.

Podívejte, jak se koulí, nemá ani jednu bouli,

kutálí se, kutálí - to jsme se mu zasmáli!

 

Trháme ze stromu

nažloutlá jablíčka.

Hádejte pro koho?

Pro tátu, tatíčka.

Trháme jablíčka,

nejlepší jablíčka

schováme pro tebe,

maminko, mamičko.

 

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 

Když prší

Dešťové kapičky dostaly nožičky.

Běhaly po plechu, dělaly neplechu.

Kocour spal v okapu, spadly mu na tlapu.

Ach jé – ten naříkal, mňoukal a utíkal!

 

Pršelo, pršelo, lilo.

Copak nám po dešti zbylo?

Na křídlech motýla mokrá skvrna.

Kaluže, celé do stříbrna.

 

Déšť má plno práce,

kropí na zahrádce.

Stromy, trávu, květiny,

pak se schová do hlíny.

 

Když padají kapky deště zlatem sluníčka,

to si paní duha výskne jako maličká.

Hned přes celé nebe namaluje sebe.

 

Prší, prší… pročpak asi?

Louka chce mít dlouhé vlasy.

 

Kape, kape, prší, prší,

lije, lije, teď padají kroupy

a teď se blýská, zahřměl hrom!

Honem děti, utíkáme domů!

Zítra bude zase svítit sluníčko!

 

Prší prší, jen to zvoní,

kraj se v dešti ztrácí,

ztichl cvrček pod jabloní,

v polích mlčí ptáci.

Kapky prší z mokrých stromů,

na cestách je bláto,

ale nám se nechce domů,

nestojí to za to.

 

Odpoledne táta spí, někdo chodí po náspi,

deštík cupá cupy cupy, nepouštěj ho do chalupy,

vždyť má nohy od hlíny, umaže nám peřiny

a podlahu taky, táto, vždyť má nohy samé bláto.

 

Padá déšť do dlaní,

podívej se, co je v ní,

pár kapiček na omytí

tvých tvářiček.

 

Ťuká ťuká deštíček

na široký deštníček.

Ťuká ťuká prstíkem,

kdo je pod tím deštníkem?

To jsem já panenka,

točí se mi sukénka,

běžím běžím k sluníčku

osušit si sukničku.

 

Poprchává, poprchává,

dědek bábu zakopává.

Krápe, krápe,

dědek bábu drápe.

Stříká, stříká,

dědek bábu štípá.

Prší, prší,

dědek bábu suší.

 

Třesky, plesky,

že dnes bylo ale hezky:

Kroupy, vločky,

průtrž mračen,

bouřka, hromy, blesky.

Sluníčko však za chvilku

vypilo tu nadílku.

 

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 
 

 

Zimní říkadla

Vrána nese novinu, chystejte se na zimu.

Schovejte se do chaloupek, ať z vás není vidět chloupek.

Zavřte dveře na petlice, přijde velká metelice.

A tak všechna zvířátka utíkala za vrátka.

 

Fouká vítr do všech děr,

aby myškám pověděl,

co se právě dozvěděl.

Vezměte si teplé šaty,

svetr, kabát, šálu taky,

sněhu kopec vezou mraky.

 

Vykukuje myška z díry, celá zkřehlá od zimy.

Nemá čím by zatopila, musí si jít pro dříví.

Kdyby slunko povykouklo, třeba jenom na chvíli,

nemusela by už myška, choditi ven na dříví.

 

Kam se ježek, kam se schoval?

Neklouzal se, nesáňkoval.

Zahrabal se do listí,

a teď tiše spí a spí.

Zahrabal se do země,

haló lidi, vzbuďte mně,

až zavoní fialky,

zapískají píšťalky.

 

Jak peřina za peřinou,

po obloze mraky plynou.

Pár těch peřin puklo mrazem,

peří se z nich sype na zem.

Pojďte děti, máme práci!

Ať tu stojí sněhuláci!

 

Mráz rybníky zasklívá, mrazík zase louže.

Když se nikdo nedívá, sám se po nich klouže.

 

Mrzne, mrzne a mrzne,

a kdo se neschová, zmrzne.

A kdo se neschová rychle a hned,

bude z něj vločka, rampouch a led.

 

Olízl se mráz, jednou a pak zas.

A pak mu to zachutnalo, lízal, co mu v cestě stálo.

Stromy, domy, autobusy, dětské tváře, pusy, nosy.

Ty mu tuze zachutnaly, lízal je, až zčervenaly.

 

Povídala vrána vráně, že si spolu koupí sáně,

že se budou spolu vozit ve stodole na slámě.

 

Sněží, sněží na špičky věží,

na  auta, na domy, na růže, na stromy,

na pole, na louky, na čepice, klobouky.

Kdo si chvíli počká, spadne na něj vločka,

spadne na něj celý mrak, bude z něho sněhulák.

 

Chumelí se, vítr hvízdá, sýkorka se dívá z hnízda,

v zimě není jídla dost, zem je zmrzlá jako kost.

Prosím pěkně milá dítka, nasypte mi do krmítka.

 

Sněžilo a sněžilo, až vůbec nic nebylo.

I ta auto na silnici, i bambule na čepici,

všechno bylo na bílo.

 

Sněhuláček panáček, má na hlavě plecháček.

Místo očí uhlíky a až na zem knoflíky.

Stojí, stojí bos a má dlouhý nos.

 

V lískovém keři bez oříšků

sedí tři vrabci bříško k bříšku.

Napravo Frantík, vlevo Eda,

uprostřed Honzík neposeda.

Zavřená očka, každý dřímá.

Sníh padá, brr, to je zima.

Srdíčka tlučou, ťuk, ťuk, ťuk.

Vrabčáčci sedí, ani muk.

 

Na našem dvorečku stojí sněhulák.

Jak pěkně mu sluší dlouhý bílý frak.

Na hlavě má hrnec, v ruce metličku

a na vestě plno z uhlí knoflíčků.

 

Bílá – byla nebyla.

Bílá – ta se ztratila.

Bílá závěj sněhu taje,

mlhu žene vítr z kraje.

Led už řeka vypila.

A kam zmizel cukr z čaje?

Bílá kostka, kdepak ta je?

Kam se asi ukryla?

 

Povídala straka vráně,

že má doma zlaté sáně.

Že je sveze za vdoleček

z doliny až na kopeček.

A ty brachu nebuď líný,

šupy dupy do doliny.

Strace z chleba drobky

a na sáně hopky!

 

Sněží, sněží potichu, kočky choďte v kožichu!

Noste kožich kočičí, pod něj vítr nefičí.

 

Sníh se sype jako peří z nebeského polštáře.

Padá na dům, na práh dveří,

do vlasů i na tváře.

 

Obloha je celá šedá, vločka na zem cestu hledá.

A když spadne,maličká, svítí jako hvězdička.

 

Volá vločku vločka, ať prý na ní počká.

Že neví kam padá, má zavřená očka.

 

Kuli kuli kulilá, je to koule sněhová.

Kuli kuli kulilá, koule už je hotová.

Aj tak tak, aj tak tak, tak se staví sněhulák.

 

Přiletěla vrána, sedla do trní, přiletěla druhá, sedla vedle ní.

A ta třetí na špičku zazpívala písničku.

 

Běžela liška po ledu, ztratila klíček od medu.

Kdo ho má, ať ho dá, ať se liška nehněvá.

 

Bude zima, bude mráz, kam se ptáčku kam schováš?

Schovám se já pod hrudu, tam já zimu přebudu.

Bude zima, bude mráz, kam se ptáčku kam schováš?

Schovám se do javora, tam bude má komora.

Bude zima, bude mráz, kam se ptáčku kam schováš?

Schovám se já pod mezu, až přestane, vylezu.

Až přestane vyletím, celý svět rozveselím.

Půjde dívka na trávu, zazpívám jí nad hlavú.

 

Sněží, sněží, mráz kolem běží, zima je pejskovi, srst se mu ježí.

Fouká, fouká, bílá je louka, zima je kočičce, ke kamnům kouká.

 

Při vánoci dlouhý noci, dlouho můžem’ spát,

není slyšet vlaštoviček, jen vítr foukat.

Zafoukej větříčku z Dunaje, ať ta zima brzy roztaje,

ať se můžou zas ovečky na pastvině pást.

 

Venku noc je tmavá, tam stojí jedlička.

A z výšky poblikává na nás hvězdička.

Čekáme Ježíška, čekáme Ježíška.

Hvězdy přibývají, je jich plný svět.

A celý temný vesmír jiskřivě rozkvet.

Čekáme Vánoce, čekáme Vánoce. 

 

Dědečku, dědečku koleda,

dejte mi oříšek nebo dva.

Nedáte-li oříšek, provrtám vám kožíšek.

 

Stojí vrba košatá, hej, hej koleda,

na ní koza rohatá, hej, hej koleda.

Přišel za ní kmotr vlk, hej, hej koleda,

natahoval za ní krk, hej, hej koleda.

Pojď, ty stará, pojď dolů, hej, hej koleda,

mám pro tebe novinu, hej, hej koleda.

A já dolů nepůjdu, hej, hej koleda,

ty máš velikou hubu, hej, hej koleda.

A v ní velká zubiska, hej, hej koleda,

natáh’ bys mi kůžiska, hej, hej koleda.

 

Zacinkej rolničko, zvonku zvoň maličko,

a ty velký zvone, rozezni vše kolem.

 

Už se v koutech doma smráká.

Krá, krá! Z polí vrána kráká.

Sněží na svět celičký,

neslyšíte rolničky?

  

Na Nový rok o slepičí krok,

na Tři krále o skok dále.

 

Fanfr, fanfr, fanfrnoch, nastává nám Nový rok,

Nový rok nám nastává, koledy nám nandává.

 

 

Slunce svítí na okap, slyš ze střechy kapy, kap.

Slyš pod střechou cupy, cupy, co to běhá u chalupy.

Co to běhá, co to je? Chyťte toho zloděje.

 

V zimě v zemi všechno spí, na jaře se probudí.

A ta země maminka, vychová nám semínka.

 

Růžička se hněvá, že lístečku nemá.

Počkej, počkej růžičko, až zasvítí sluníčko,

až zahučí hrom, obalí se strom,

listem zeleným, květem červeným.

 

 

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 

 

Masopustní

Ene, bene, cukr, kňoura. (hlava, ramena, kolena, nohy)

Santa, ranta, pumpa, ďoura. (hlava, ramena, kolena, nohy)

Hýky, fíky, tajtrlíky. (hlava, ramena, kolena, nohy)

Malec, palec, ven. (dotyk obou malíčků, pak palců a ruce od sebe)

 

Dal já jsem si botky podšít, abych mohl pěkně skočit.

Ještě je dám okovat, abych mohl tancovat.

 

Vejr, vejr, vejr, vejr sedá v lese,

kouká, kouká, kdo co nese.

Šla tam selka za sedlákem,

nesla mu tam buchty s mákem.

Vejr, vejr, vejr, vejr sedá v lese,

kouká, kouká, kdo co nese.

 

Jemine, domine, masopust pomine,

jemine, domine, masopust pryč!

Masopust přestane, růženec nastane,

jemine domine, masopust pryč!

 

Tancovali dva malí, měli nohy šmatlavý,

jeden málo, druhý víc, čouhaly jim z nohavic.

 

Masopust, masopust, kobližky a masa kus.

Masopust, masopust, až to sníme, bude půst.

 

Pojďte děti k nám do spížky,

zaděláme na koblížky.

Smíchej mouky, vejce, sůl,

už je toho těsta půl.

Přidáme i kvasnice,

ať je ho co nejvíce!

Koblížek pak uválíme,

na plotně ho usmažíme.

Potom toho koblížka

dáme pěkně do bříška.

 

Král, král, na dudy hrál,

králová za času vrzala na basu.

Král, král, na dudy hrál.

 

Masopust držíme,

nic se nevadíme pospolu.

Proč bychom se hádali,

když jsme se tak shledali poznovu!

V dobrém jsme se sešli,

rádi jsme se našli pospolu.

Dříve než se rozejdem’,

ještě sobě zapějem’ poznovu!

 

Panímámo, pečte šišky,

neb kobližky, medvědáři jdou,

než vy si je napečete, oni tu budou.

 

Skákala bába, reksum, kandr, cinka, bzinka, přes rybník,

skákal za ní, reksum, kandr, cinka, bzinka, kominík.

Bába se ho, reksum, kandr, cinka, bzinka, ulekla

a skočila, reksum, kandr, cinka bzinka, do pekla.

 

Skákej, medvěde,

čert pro tebe jede,

s malovaným měchem

stojí za ořechem,

s malovaným talířem

budeš v pekle malířem,

hujá, hujajá,

hujá, hujajá.

 

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 

 

Říkadla na rozcvičení ručiček a nožiček

Ruce, ruce, ručičky, máme malé prstíčky.

Máme hebké dlaně, zatleskáme na ně.

 

Ruce, to jsou dvojčata, pro kluky a děvčata.

Prsty, to jsou bratři, celý svět jim patří.

A my teď ty prsty schováme si v hrsti.

Spočítáme hned: jeden, dva, tři, čtyři, pět.

 

Vařila myšička kašičku, na zeleném rendlíčku.

Tomu dala, tomu víc, tomu málo, tomu nic.

A ten nejmenší utíkal do komůrečky na homůlečky.

A tam se napapal.

 

To je táta, to je máma.

To je bába, to je dědek.

To je vnouček, malý klouček.

 

Táta dupe: dupy dup.

Máma cupe: cupy, cup.

Babka šlape: šlapy, šlap.

Dědek klape: klapy, klap.

Vnouček ťape: ťapy ťap.

 

Paci paci pacičky, to jsou moje ručičky.

Dupy, dupy, dupičky, to jsou moje nožičky.

Ručičky mám na dělání a nožičky na běhání.

Ouška aby slyšela, očka aby viděla.

Pusinku mám na papání a nosánek na čmuchání.

Čmuchy, čmuchy, čmuchy, čmuch.

 

Vydalo se na výlet,

výletníčků malých pět.

První panáček sednul na vláček,

druhý vyplul lodí, třetí vzducholodí.

Čtvrtý odjel autobusem

a ten pátý chudinka musel běžet klusem.

 

Paci, paci, pacičky, to jsou ruce, ručičky -

a teď je to mistička. Kdo z ní pije? Zdenička.

Paci, paci , pacičky, to jsou ruce, ručičky -

a teď je to lodička. Koho veze? Jeníčka.

 

Budeme si hrát: na ručičky paci pac,

na kolínka bum a bác, na čelo duci duc,

na bříško všechnospuc, na hlásek lalalá,

na pusu hamy, ham, na ouška poslouchám,

na nožky dupyty, na prstík ty ty ty.

 

Vařila myška k obědu vločky,

polívku, kaši pro naše kočky.

Vařila, vařila, všechno to spálila,

na záhon vylila.

V zahrádce pod oknem spal kocour pantáta,

kaši měl na hlavě, smála se koťata.

 

Tenhle tatíček nese koš vajíček,

tahle maminka štípá polínka,

tahle babička motá klubíčka,

tenhle děda brýle hledá,

tohle malé miminko pohoupáme malinko.

 

Ten vaří, ten smaží, ten peče,

ten říká dej mi kousek,

ten odpoví matla-matla-matlafousek.

 

To je bambulínek, hraje na bubínek,

ten hraje na flétnu, ten hraje na harfu,

ten hraje na kytaru a ten malý kavalír

hraje s mámou na klavír.

 

Bub, bum, bum, bum, bum, bum,

pět panáčků staví dům.

První cihly dováží, druhý písek přesýpá,

třetí kůly zaráží, čtvrtý s vodou pospíchá,

a ten malý maltu míchá, mračí se a stále vzdychá,

že ho v botě něco píchá.

 

Tam v domečku na kopečku bydlí kamarádi,

my je máme rádi.

Já jsem silný paleček, tlustý jako váleček.

Já jsem ukazováček, ochutnávám koláček.

Já jsem prostředníček, největší hošíček.

Já jsem prsteníček, známý parádníček.

A já malíček miminko nemám žádné okýnko,

ale mám zas maminku, dám jí sladkou pusinku.

 

Brum, brum, medvěd bručí (palec),

bzum, bzum, čmelák bzučí (ukazovák),

mňau, mňau, kočka mňouká (prostředník…),

hú, hú, sova houká; bé, bé, ovce bečí,

mé, mé, koza mečí, krá, krá, havran kráká,

kvá, kvá, žába kváká, hop hop jelen skáče,

bé, bé, Jáchym pláče.

 

Mele mele mlýnek, ten malý kamínek.

Mele mele bílou mouku mlynářovi do klobouku.

 

Všechny děti přišly domů, lehly do postýlky.

Maminka je přikrývala, ucpávala škvírky.

Když se dost vyspaly, jeden po druhém vstávaly.

 

Ručičky se mi schovaly, ručičky jsou pryč.

Dokud hezky nepoprosím, nebudu mít nic.

 

Pumpovaly dvě panenky, rozlámaly pumpu.

Pan domácí koukal z okna: „Spravte mi tu pumpu!“

Dvě panenky nepřestaly, pumpovaly dále.

Pan domácí koukal z okna: „I pro pána krále!“

 

Každá ručka má prstíčky, zavřeme je do pěstičky.

Bum bum na vrátka, to je krátká pohádka.

Ručičky si spolu hrají, mnoho práce nadělají,

Bum bum na vrátka, to je krátká pohádka.

 

Byl jednou jeden kopeček, (pata)

na kopečku kaplička, (mačkat nohu)/

šla tam tudy babička. (prsty jdou od paty nahoru)

Byl jednou jeden kopeček, (pata)

na kopečku kaplička, (mačkat nohu)

šel tam tudy dědeček. (prsty jdou od paty nahoru)

Byl jednou jeden kopeček, (pata)

na kopečku kaplička, (mačkat nohu)

v té kapličce zvonec, (palec)

bim, bam, bim

a je konec.

 

Na svět přišla koťátka, kočičí děťátka.

Kočka se začala starat, jaká jména koťatům.

Spočítala si je hned, jedna, dva, tři, čtyři, pět.

První je kočička černá, druhá je šedá a čiperná,

třetí je kocourek strakatý, čtvrtý pěkně mourovatý

a barevné jako květ je koťátko pět.

Jedna, dva, tři, čtyři, pět - krásná jména na pohled.

První odpočívá, druhé se z okna dívá, třetí se olizuje,

čtvrté poskakuje, páté se jen usmívá a potom povídá:

Jedna, dva, tři, čtyři, pět, už máme chuť na oběd.

 

Kdepak jsi? Na návsi. (dialog např. dvou prstů)

Kam jdeš? Na věž.

Co tam? Motám.

Copak? Zobák.

Čí je čí? Kočičí.

Kam ho dáš? Na guláš.

A proč? Vyskoč.

Ale kam? Pojď sem k nám.

Co tam máte? Slunce zlaté.

A co ještě? Zlaté deště.

Dáš mi taky? Leda mraky.

A co více? Půlměsíce.

Jak si budem’ hrát? Budeme se smát.

 

Pro tvou ruku dárek mám, radost ti tím udělám.

Vážu vážu mašličku na tu tvoji ručičku.

Na prstík navlékám prstýnek, co má lesklý kamínek.

Ruka ruku pohladí a už nám nic nevadí.

 

Peru peru plínky, u zlatý studýnky,

až ty plínky vyperu, všechny rybky vyženu – kšá rybičky, kšá.

 

Máma pere drum drum drum, až se třese celý dům,

cachty cachty máchá prádlo, prádlo které na zem spadlo,

s  Anduličkou do bláta, když honila kůzlata,

cachty cachty ždímy ždímy, nechoď nahá do té zimy.

 

Naše babka byla v lese, dříví domů v nůši nese

a v uzlíčku trochu hub, dupy dupy dupy dup.

 

Dupy dupy, klapy klapy, čí jsou tyhle sloní tlapy,

když ty tlapy zadupou, třesou celou chalupou.

Dupy dupy, klapy klapy, takhle dupou velký chlapy.

Dupy dup, klapy, klap, z deště rovnou pod okap.

 

Kovej, kovej kováříčku, okovej mi mou nožičku.

Okovej mi obě, zaplatím já tobě.

Okovej je hezky, dám ti čtyři český.

 

Šiju boty do roboty, nemám chleba ani sejra,

kočka mi to všechno snědla. Šic!

 

Přišli dělníci, vykopali jámy,

položili pražce, na ně dali koleje.

Zatloukli kolíky, zašroubovali,

Přijel rychlík, osobák a motorák. (masírování nožiček)

 

Levá a pravá a hop a hopla, jen aby noha nezakopla.

Ještě a ještě a hoplala, ona by pořád skákala.

Přes zlatou bránu, na zlatý most - tak už dost!

 

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 

 

Říkadla k malování

Štětec papír jemně hladí,

je to jeho kamarád,

barvičky nám spolu ladí,

budeme si s nimi hrát.

 

Bílý papír tiše čeká,

v dáli barvy září,

štětec ten se roztancuje,

hra barev se zdaří.

A ty čekáš na barvičky,

na papíru zrodí se,

až je štětec služebníček

jednu k druhé přinese.

 

Kreslím, kreslím, jak se dá,

kdo chce, ať se podívá,

vytváříme obrázky

veselé jak pastelky.

A když budu malovat,

obrázky se budou smát.

Velkou radost z toho mám,

když se na ně podívám.

Zkuste se mnou vytvářet,

chce to čas, to není hned!

A později zjistíte,

co už všechno umíte.

 

Mrholí a voní vzduch,

vezmi sedm různých tuh.

Namaluj si sedm pruhů,

sedm pruhů do půlkruhu,

Sedm barev, sedm stuh.

A máš na obrázku duhu!

Nejduhovatější duhu

ze všech duhovatých duh.

 

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

 

Ostatní říkadla

 

Paci paci pacičky, upečeme placičky.

Dáme do nich rozinky, i oříšek malinký.

Zamícháme do nich med, dobrou chuť a jezte hned!

 

Mísím, mísím boží dárek, až umíchám budu válet.

Až uválím, budu péci, až upeču, budu jísti.

 

Melu melu pšeničku do zlatého hrníčku.

Až umelu, budu píct, až upeču, budu jíst.

 

Pekař peče housky, uždibuje kousky.

Pekařka mu pomáhá, uždibují oba dva.

 

Takový, takový je závin makový.

Mňami, mňami, mňami, je od naší mámy.

Nejprve ho uválím, pak ho naplním

a čím ho naplním, děti?

Potom ho zabalím, pak ho upeču,

Pak ho vyfoukám, pak ho nakrájím. A sním!

 

Dvě myšky u dížky, mísí těsto na šišky,

jsou to šišky pro kocoura, co po myškách mlsně mžourá,

když se nacpe šiškami, nechá myšky myškami.

 

Děda dřímá na židli,

bába míchá povidly.

Jejich vnouček to je klouček,

nese košík na palouček.

Bábo míchej, dědo vstaň,

švestek je tam plná stráň.

 

Jedna Káča, dvě Káče, pekly spolu koláče.

Jedna si je chválila a druhá je spálila.

 

Meleme meleme kávu, pro dědka a bábu, jedno zrnko pryč…

 

Co si vezmu, to ti dám, do ohrádky to schovám.

Pak si na to posvítíme, brýle na nos nasadíme.

 

Já sedím, sedím v špičaté čepici, na travičce, na kamínku.

A přemýšlím o sluníčku a o vánku.

Já klepu klepu, klepu sem i tam.

A když mě chceš najít, už dávno nejsem tam.

 

Stál malý domeček, pod domečkem kopeček.

Domeček byl děravý, proč ho nikdo nespraví.

Přiletěla meluzína, zafoukala do komína – a domeček bác…

 

Houpy houpy, dívejte se,

houpačka mě vzhůru nese,

houpy houpy hou,

houpu se i s oblohou,

houpy sem a houpy tam,

až celou zem rozhoupám.

 

Houpy, houpy, co si žabák koupí.

Koupí on si za kačku velikánskou klouzačku.

Po klouzačce do rybníčka,

veze klobouk pro vodníčka. Žbluňk!

 

Žába leze po žebříku, natahuje elektriku.

Nejde to, nejde to, necháme to na léto.

 

Sova houká po lese: Bojte se mě, bojte se!

My se sovy nebojíme, protože my v noci spíme.

 

Víš, proč malé medvíďátko

spí tak sladko, ach tak sladko?

Ono se mu v noci zdá,

jak to bývá u medvědů,

o velikém hrnci medu.

Proto malé medvíďátko

spí tak sladko, ach tak sladko.

 

Klokánek má špatný den

a nikdo to nezmění.

Zlobil.

Nesmí z kapsy ven.

Má domácí vězení.

 

Kykyryký, kokrhám, dvorku pán,

ocas z barev duhy mám.

Na hlavě korunu jak král.

Hrabu rád, hrabu rád.

ostruha mi pomáhá.

Jenom jedno trápí mě,

že jsou bez bot nohy mé.

 

Kam tak časně, mravenečku?

Na kopečku u města

čeká muška poletuška,

to je moje nevěsta.

Chystá hrnek plný trnek,

zavařených s kořením.

Říkejte si cosi kdosi,

já se s muškou ožením.

 

Co to kňourá, co to vrní,

malý plšík brečí v trní.

Natrhnul si gatě,

má trn v tlapce a trn v patě,

na kožíšku vzadu pleš,

když nevěříš, tak tam běž.

 

Na nádraží při tom shonu drcl vagón do vagónu.

„Promiňte mi, vagón řek, stalo se to mimoděk.“

Druhý řekl: „Jaké křiky, já mám dobré nárazníky.“

Ve stanici čeká vlak a s tím vlakem je to tak:

on se nesmí ani hnouti, pokračovat ve své pouti,

čeká až pan výpravčí dýmčičku se vybavčí.

Kozel vzal ty nádražáky, bručí vlak a bavčí taky.

 

Jeden kůň vypil tůň.

Žáby se naň zlobí nýčko,

že jim vypil bydleníčko.

 

Posmíval se konipásek jednou zrána datlovi.

„Datle, datle, kde máš datle?“

Datel vážně odpoví:
„Datle mám tam, konipase,

kde konipas koně pase.“

 

Labutě, krásné labutě,

kam jdete večer na kutě?

Labutě, já mám o vás strach.

Je to zlé spinkat na vlnách?
Jistě to studí, na té vodě.

Zato však spíte na svobodě.

 

To je střecha, to jsou dvě světýlka,

to jsou dvě peřinky, to jsou dvířka.

A kdo chce navštívit tenhle krásný domeček,

musí zazvonit na zvoneček - cililink…

 

To je louka, to je les.

To je kočka, to je pes.

A tudy darebák kocour oknem vlez.

 

Tim a Tom, klip klap. (ruce v pěst, zvedáme palce)

Tim a Tom, hele, mele. (točíme palce)

Tim a Tom, houpy, houpy. (houpání palců)

Tim a Tom. (pusinky)

Tim a Tom, klip klap.

 

Pepíku, Pepíku, copak dělá babka?

Sedí doma na peci, strouhá sobě jabka.

 

Ach, ach, ach, spálila jsem hrách.

Polévka mi vykypěla, co já smutná vytrpěla.

Ach, ach, ach, spálila jsem hrách.

 

Má maměnka cosi má, cosi má,

schovala to do sena, do sena.

A byly to ořechy, ořechy,

byly jich tam dva měchy, dva měchy.

 

Šili, šili, ševci boty, sedlákovi do roboty.

Šili, šili ševci boty, sedlákovi do pole.

 

Šidlí šidlí švec, zlámal kopytec.

Zlámal kopyto, odpuste mu to.

 

Stojí domek na stráni, hoši k němu uhání.

Kapky deště nevěře, ťukaj, ťukaj na dveře.

Pomoc, pomoc, co to je? Někdo za mnou tiše jde,

vezmi mně v svou ochranu a já tu s tebou zůstanu.

 

Hluboko v horách pod skalami,

rumpyty rumpyty rumpyty rum,

hlídají zlato lesní skřítci,

hlídají zlato i svůj dům.

Každý má malou lucerničku,

svítíš si sobě na cestičku,

klip klap klip klap klop.

 

Kam pospícháte, řeky? „Ty nevíš? Přeci k moři.“

Kam dohlédnete, hory? „Až tam, co slunko hoří.“

Copak to děláš, mlho? „Tkám si tu závoj tenký.“

Kam se tak ženeš, větře? „Nemám čas, suším plenky!

Spinká v nich holka mrňavá, broukám jí do noty.

Zdá se, že bude zvědavá, zrovna tak jako ty...“

 

Světla, světla lucerničky,

ta nám září jako svíčky,

velké lampy zas nesou noční čas,

a ta malá světýlka přicházejí zlehýnka,

krůček tam a zase zpátky,

hop a vklouznou do pohádky.

 

Oči jsou jako malé holčičky,

možná že o tom ani nevíš, mami.

Večer si odestelou pod víčky

a tiše usínají s panenkami.

 

Cinky, cinky, cinkylinky, chytněte se za sukýnky,

až mě všichni dohoní, zvonek hezky zazvoní,

cinkylinky, cinky, cinky!

 

Cestou domů si zpívám „tradá-dáda-dam“,

já někoho mám.

Já mám mámu, a ta máma

má mě, má mě, nejde sama.

Já dám ruku mámě, ona zase dá mně.

Po cestě jí povídám „tradá-dáda-dam.“

 

Kolo kolo mlýnský, za čtyry rýnský.

Kolo se nám polámalo, mnoho škody nadělalo, udělalo bác!

Vezmeme si hoblík pilku, zahrajem´ si ještě chvilku.

Až to kolo spravíme, tak se tákhle zatočíme.

 

Poslouchejte novina, přiletěla bublina.

Bublina se nafukuje a přitom se roztahuje.

Přiletěla nad náš dům,

udělala prásk a bum.

 

/: Antoši, Antoši, máš kocoura na koši :/

Kocour spadl z koše, povalil Antoše.

 

Myšky chodí tuze tiše, mají tlapky jako z plyše.

Tiše myšky, pš pš pš, ať vás kocour neslyší.

 

Měl jsem myšku tanečnici, tancovala po světnici,

byla černá a bílá, každému se líbila.

Když jsem přišel ze dvorečka, točila se dokolečka,

dupla tam a dupla sem, mrskla fouskem pod nosem.

 

Medvěd tančí, přitom bručí, maličkého tančit učí.

Medvěd zívá, hlavou kývá, maličký se na něj dívá.