jarní

Slunce

Vyšlo slunce, zasvítilo, (chůze)

na nebi se otočilo, (ruce v bok, otáčení)

každá kytka maličká (podřepy)

radost má ze sluníčka. (ruce v bok a otáčení)

Ke slunci se naklání, (úklony stranou ve vzpažení)

listy z hlíny vyhání.

Ahoj jaro

Sluníčko už pěkně rozehřálo led a sníh, 

sněženka nám z trávy mává, ptáčci zpívaj ve větvích.

vyjdeme si na procházku, na hřišti si budem hrát,

z písku hrady postavíme, ahoj jaro, pojď si hrát!

Přišlo jaro

Přišlo jaro se sluníčkem,

zem otvírá zlatým klíčkem.

Všechno se raduje, zpívá a notuje, jaro vítá.

První roste sněženka, malá bílá květinka.

Druhý zase petrklíček, nese s sebou zlatý klíček.

Fialinka voňavá hezkou vůni rozdává.

Pampeliška střapatá, celá je jak ze zlata. 

Brouček

Probudil se malý brouček na stráni,
probudil se ze zimního dřímání.
Rozhlíží se, jestli jaro přichází,
a jestli mu ještě něco neschází.
Schází, schází broučku více sluníčka,
aby mohla rozkvést každá kytička,
aby bylo zase slyšet zpívání,
na zahradě nebo v lese, na stráni. 

Trávo, trávo - (Fr. Hrubín )

Trávo trávo, jak jsi sladká
pro kůzlátka, pro housátka
a co šťávy pro včeličky
přichystaly jetelíčky!

Kdo je mladý, ten si zpívá
a těm starším copak zbývá?
Přidat se k těm písním taky,
zahnat všelijaké mraky.

Semikráska

Máte radost, sedmikrásky
že už není náledí,
housátka nám svými hlásky,
všechno o vás povědí.

Konvalinka

V lese v trávě spinká,
bílá konvalinka.
Zvonečky má, nezazvoní,
ale za to krásně voní.

Pomlázka

V nůši malý zajíček
nesl kopu vajíček
potkala ho včela,
jedno po něm chtěla.
Dávala mu za to
pampeliščí zlato
přidávala hned
jabloňový med.
Zajíci se zdálo
tohle všechno málo,
vajíčka si vzal,
a šel zase dál.

Slunečnice

Velikánská květina k obloze se vypíná.

Hned od rána každý den, otáčí se za sluncem.

Její černá semínka, sype ptáčkům maminka.

+++

Táta včera na venku, našel první sněženku.

Vedle petrklíč, zima už je pryč.

+++

Vozilo se na jaře, tralalala,

slunce v zlatém kočáře, tralalalala.
Kampak jedeš sluníčko, tralalala,

za tři hory Ančičko, tralalalala.
Přivezu ti zlatý klíč, tralalala,

jmenuje se Petrklíč, tralalala, trala, tralalala.

Uvíjíme věneček ze všech našich kytiček (dětiček),

uvijeme do věnečku, kvítek, lístek i větvičku,

 jaké jméno máš? ……. Tak pojď mezi nás.

+++

Kde se vzaly, tu se vzaly,

pampelišky v trávníčku,

ke sluníčku obracejí

svojí zlatou hlavičku.
Kde se vzali, tu se vzali

motýlkové, včeličky,

přiletěli, zulíbali

pampeliškám hlavičky.

+++

Na větvičce kukla

a ta kukla pukla,

vyletěl z ní v širý svět,

motýl krásný jako květ.

První letěl bělásek,

druhý letěl modrásek

 a poslední žluťásek.

Za chviličku, za chvilku,

to vám bylo motýlků.

+++

Co to tady leží v trávě?

Narodil se brouček právě.

A jak leží, umíní si,

že do nebe vyletí si.

Letí vzhůru, ještě, ještě,

srazila ho kapka deště.

+++

Jarní brána zelená se,

jarní brána otvírá se.

Kudy ty, tudy já,

brána už se otvírá.

+++

Koleda, koleda jarní trávo,

ať je tady všechno zdrávo,

koleda, koleda travičko,

vyskoč aspoň maličko,

a pak ještě výš,

udělej nám skrýš,

 pro zajíčka, pro vajíčka

i pro toho koledníčka,

který pokoj nedá

a vajíčka hledá, a říká při tom……

+++

Hody, hody doprovody,

dejte vejce malovaný,

nedáte-li malovaný,

dejte aspoň bílý,

slepička vám za to snese jiný.

+++

Travička zelená,

to je moje potěšení,

travička zelená,

to je moje peřina,

jak si smyslím, na ni sednu,

jak si smyslím, na ni lehnu,

travička zelená to je moje peřina.

+++

Vlaštovičky, vlaštovičky

povídalky, švitořičky,

už k nám z dálky jaro nesou,

na domov se celé třesou.

+++

Každá babička stará

je veselejší z jara,

vezme svoji berličku,

sedne si na sluníčku.

Svlékejte kožíšek babičko milá,

skřivánek v oblacích vesele zpívá,

sluníčko zahřívá pole i sady,

broučci se vyspali, jaro je tady.

DEŠŤOVÉ KAPIČKY

Dešťové kapičky dostaly nožičky,

běhaly po plechu, tropily neplechu.

Vzbudily Janičku, zaspala chviličku.

Do školy běžela, celá se zmáčela,

A kdo měl deštníček, zmokl jen krapíček.

Slunce se zjevilo, kapičky vypilo.

SEDMIKRÁSKA

Když sluníčko vychází,

Sedmikráska vstává.

Načeše si obočí,

na motýlky mává.

Když sluníčko zapadá,

Sedmikráska chřadne,

ke spánku se ukládá do postýlky chladné.

(Dřepneme si, spojíme ruce před sebou a zvedáme se do stoje.

Střídavě pravou a levou rukou před obličejem,

jako češeme obočí.

Stojíme, ruce spojené před sebou, klesáme do

dřepu, pak je střídavě přikládáme k pravé a levé

tváři jako když spinkáme.)

Jaro

Bumtarata na vrata,

máme čtyry koťata.

Jedno černé, druhé bílé,

třetí žluté, rozpustilé.

A to čtvrté strakaté,

po mamince okaté.

+++

Udělám si píšťaličku z vrbového proutí,

zapískám si na kukačku, na vlaštovku v černém fráčku,

aby se už navrátily z předaleké pouti.

+++

Prší, prší jen to zvoní,

kraj se v dešti ztrácí,

ztichl cvrček pod jabloní, v polích mlčí ptáci.

Kapky prší z mokrých stromů,

na cestách je bláto,

ale nám se nechce domů,

nestojí to za to.

Za chvíli zas píseň ptáčků

zazní nad střechami

a sluníčko po palouku

rozběhne se s námi.

+++

Kopretiny, kopretiny,

když vás vidím kvést,

myslím si, že do lučiny

padl oblak hvězd.

Kopretiny, kopretiny,

když spatřím váš třpyt,

rozběhnu se do lučiny

léto pozdravit.

Březnové pozdravení

Dobrý den, řekne sněženka
za tenkou okenicí sněhu.
Dobrý den, řekne potůček
a vyrazí ven z břehu.
Pak stébla trávy zelené
napřímí se a vstanou
a sníh se kamsi avytratí
s tichounkým Na shlednou...

Černá vrána

Krákorala černá vrána, krákala na havrana:
"Milý strýčku havrane, kdy už jaro nastane?

Ťukám, ťukám zobákem, abych probudila zem.
Ťukám, ťukám do sněhu, bez jídla a noclehu."

Ťukej, ťukej, milá vráno,
jaro přijde - možná ráno.

Jarní psaní

Už nám na zelené stráni
píše jaro první psaní
slova skládá z pampelišek
podbělů a sasanek,
sluníčko mu z modrých dálek
nakukuje do stránek.
Usmívá se, vidí v nich
háčky z křídel motýlích
čárky žížal, tečky včel
na kterých se třpytí pel …
Ani vítr nelení,
hned se pouští do čtení,
a najednou hvízdne přísně:
“I když píšeš krasopisně,
co ty kaňky, kde se vzaly?“

Jaro vzdychlo a jen píplo:
“Krtci mi je udělali!“

Jarní říkadlo

Zimo, zimo, táhni pryč
nebo na tě vezmu bič!
Odtáhnu tě za pačesy
za ty hory,
za ty lesy,
až se vrátím nazpátek,
svleču zimní kabátek.

+++

To je něco pro ještěrku!

V trávě, u hromádky štěrku

na slunci se vyhřívat,

s pampeliškou povídat.

Pampeliško, pampeliško,

sluníčko mi hřeje bříško,

hřeje bříško, hřeje záda,

a to já mám tuze ráda –

od hlavy až k ocásku.

Viďte, pane bělásku!

+++

Vlaštovičko švitořivá,

co hrdélko tvoje zpívá

zvučně den co den?

Ráno budíš modlitbičkou,

večer ukládáš písničkou

svoje děti v sen.

+++

Můj zlatej holoubku,

kdybys měl chaloupku,

já bych v ní sedávala,

písničky zpívávala.

Holuběnko bledá,

holúbek tě hledá

po horách, po lesích,

holuběnko, kde jsi?

+++

Byla jedna kukla

a ta kukla pukla.

Vyletěl z ní v jarní svět

motýl krásný jako květ.

Potkala ho včelička

udivená celičká.

„Ach, co ty jsi za stvoření?

Vždyť jsi jako kytička.

Motýlek jí ale řek´:

„Což některá z kytiček

lítá, lítá jen se kmitá?

Já jsem přece motýlek!“

+++

Sázím buky mezi jedle,

jeden sem a druhý vedle.

Sázel jsem už včera,

sázím také dnes.

Budu-li tak pilný zítra,

vysázím tu les!

+++

Cupy, cupy, nožky, nohy,

naše kozička má rohy.

Trky, trky, takhle trká,

stále do něčeho strká.

Cupy, cupy, chrupy, chrupy,

když se pase u chalupy.

+++

Zajíčku, bratříčku,

natáhni uši,

povystrč bradičku.

Teď ti to sluší!

Zahýbej ušima,

ukaž nám zuby,

náš malý zajíček

pěkně to umí!

+++

J. V. Sládek

Zakukala žežulička z doubravy:

„Přišlo jaro, kdo je se mnou pozdraví?

Přišlo, jak by z nebe spadlo, samý květ,

pospěšte si, chcete-li je uvidět!“

„My bychom je pozdravili, ale jak?

My kukati neumíme jako pták.

Ale přec se půjdem na ně podívat;

nekukáme, můžem mu však zazpívat.“

Lukešová

SVĚTLUŠKY V LISTÍ

Ticho svítí:

-Ach ach ach,

sem se smí jen po špičkách!

Sem a tam a zas a zase

lucernička rozžíhá se.

A když si ji chytit chci,

slyším ticho tichoucí:

Nech je, nech,

nech je, nech,

sem se smí jen na křídlech.

+++

JAK MIZÍ SNÍH

Pěšina zvolna prokoukla,

hartusí na sníh:

- Taj, už taj!

A sníh jak bílý hranostaj

Ocáskem mrskne a je fuč.

Jen sem tam jukne:

kuk, kukuč,

když slunce za ptačího křiku

výš a výš šplhá po žebříku

a zem si chválí:

- Ach ta, ach ta,

  ta čvachtanice krásně čvachtá!

+++

Asi proto,

že jsme na zemi

a slunce na obloze,

od rána to ve mně skáče

po jedné noze,

nahoru a dolů

 a pořád jen: Skoč!

Já se raduju

 a nevím proč.

+++

Hody hody doprovody, já jsem malý zajíček,
utíkal jsem podle vody, nesl kopu vajíček.
Potkala mě koroptvička, chtěla jedno červené,
že mi dá lán jetelíčka a já řekl: "Ne, ne, ne!"
Na dvorečku za potokem mám já strýčka králíčka,
tomu nosím každým rokem malovaná vajíčka.
Hody hody doprovody, já jsem malý zajíček,
dojdu-li tam bez nehody, dám mu kopu vajíček.

Hilarová

Kdy je jaro:

Když rozkvetou prvosenky

a řeka má kabát tenký.

Když si jíva tiše zpívá

a světla víc neubývá.

+++

Březen je kus neposedy,
kde jen může, láme ledy.
Hleďme toho siláka!
Slunce z mraků vyláká.

S březnem zelená se vrací,
s březnem přilétají ptáci
země probouzí se ze sna,
po špičkách jde krajem vesna.

+++

Když jarní vánek čechrá stráně
a první kvítí zavoní,
ptačí zpěv, zazní znenadání,
rozkvetou větve jabloní,
pak přišlo jaro.

To je jisté.
Čas, sněženek a fialek.
Nebe je rázem krásně čisté
a z jara, se nám tají dech.
+++

Sluníčko se probudilo
na oblohu vyskočilo,
umylo se v ranní rose,
zamrkalo, protáhlo se.
+++

 Tráva

Jan Noha

Zjara ona první vstává,

sníh si z hlavy setřepává,

v létě pod kosou se skloní

a až k hvězdám sladce voní,

na podzim, když vítr skučí,

bere zemi do náručí,

v zimě v polích, na zahradě,

peřinu přitáhne k bradě,

aby zjara první vstala,

sníh si z hlavy setřepala